"Miláčku ... Musíš se naučit nesedat jim na lep ... dělají to jen proto, aby tě dostali!"

To jsou slova, která mi moje maminka říkávala, když jsem za ní plačky běžela a hledala útěchu, když mě moji bratři a otec pravidelně škádlili, když jsem byla malá holčička.

Zoufale jsem chtěla být součástí jejich vtipů, být součástí jejich kamarádství, nebýt ta, ze které si dělají legraci a které se smějí ... a ... z mého pohledu se to nestalo ... a oni byli nemilosrdní.

Bavili se tím, co jsem řekla a jak jsem to řekla.

Smáli se tomu, jak jsem vypadala.

Slíbili, že přestanou ... a pak pokračovali ještě více.

Okamžiky začlenění do jejich světů často končily mými slzami, protože říkali nebo dělali něco, o čem věděli, že mě tím naštvou.

A jak...